Naděje je důvěra, že jednoho dne nalezneme, co hledáme.

Prosinec 2018

Má to smysl

Středa v 14:04 Vážně i nevážně
O projektu Ježíškova vnoučata jsem se dozvěděla až letos díky kolegyňce, která má na facebooku u profilové fotky jejich logo. A jsem moc ráda, že se tak stalo.

Pokud by to ještě někdo neznal, tak se jedná o projekt Českého rozhlasu, kdy se obdarovávají opuštění dědečkové a babičky z domovů pro seniory. Pro některé je to první dárek po letech. Jejich rodina se o ně nestará, anebo ji vůbec nemají.



Dárečky si senioři přejí různé. Od maličkostí jako jsou sladkosti nebo sprchový gel po ty vetší např. elektrický vozík. Spousta z nich si přeje i zážitky. Návštěvu divadla, zoologické zahrady, návštěvu Lucky Bílé nebo třeba skok padákem. Doufám, že budu v důchodcovském věku ještě tak v dobré kondici, abych mohla skákat padákem Usmívající se
Po lítém boji se mi povedlo urvat jeden dáreček pro sebe. On je o ně totiž velký zájem a zvlášť ty levnější rychle mizí. A to je dobře. Jen člověk musí být hodně rychlí.

Mám velkou radost, že jsem ho mohla nakonec pánovi předat osobně a neposílat poštou, i když se to zpočátku jevilo jako docela velký problém. Místo, kde se nachází pánův domov jen od mého města celkem daleko, i když je to ve stejném kraji, nejede tam žádný přímý spoj a já neřídím. Naštěstí mám skvělého muže, který přijel z Mnichova, kde pracuje, aby mě mohl odvézt Usmívající se



Pořád stránky Ježíškových vnoučat sleduji a mám velkou radost, jak to ubývá. Na druhou stranu, tam právě zůstávají ty dražší dárky, náročnější dárky a zážitky. Chápu, že to není jen tak. Cena některých přání se pohybuje v řádech deseti tisíců. No a na to je tu Slevomat. Tam jsou zveřejněny vždy tři z těch drahých dárku a na jejich pořízení s dá koupit 100 korunový voucher (počet voucherů na osobu není omezen Mrkající). A když se nashromáždí dostatečná částka na splnění, tak se tam dá další drahý dárek. Je to super.

Kdybych měla tu možnost, tak bych přání všem, co tam ještě "visí". Když si čtu některé ty popisy, proč má ten daný člověk zrovna tohle přání, tak mě to dojme až k slzám.

A když potom projekt zveřejňuje na svých facebookových stránkách, jakou měli babičky a dědečkové ze svých dárků radost, je to vážně nádhera.

Pomáhejme. Má to smysl.

https://www.jeziskovavnoucata.cz/

Poznáváme svět

3. prosince 2018 v 8:21 Kudy z nudy
Mám moc velkou radost ze své cestovatelské mapičky Usmívající se


První okýnko, které jsem si setřela, je moje rodné město, samozřejmě (ano, byla jsem i na spoustě jiných míst, ale teď tak nějak začínám nanovo...dělím na před mapou a po mapě Smějící se).

A přitom mě tak napadlo, jak dobře známe místo, ve kterém žijeme? Známe vůbec my ta místa, kvůli kterým nás navštěvují cizí? Víme, kde co je? Co u nás stojí za vidění? Nebo jen tak procházíme městem...bez zájmu... Proč taky. Vždyť tady to znám, žiju tady celý život. Oh, že tam v té ulici je kostel, kvůli kterému sem jezdí turisté z cizích zemí? To jsem nevěděl. Nikdy jsem tam nebyl.

Kdo z plzeňských vůbec zvedne hlavu k věži svatého Bartoloměje, natož aby na ní vylezl? Kolik Pražáků bylo na Petříně nebo si počkali, až orloj začne odbíjet?

Proto sem se rozhodla, že dřív než se dám na cestování po ostatních místech naší země, projdu pořádně to moje.

Jen co najdu někoho, kdo do toho se mnou půjde. Usmívající se