Naděje je důvěra, že jednoho dne nalezneme, co hledáme.

Radyně

17. června 2018 v 21:25 |  Kudy z nudy
Když jsem byla malá s maminkou a otčímem jsme jezdili na spoustu výletů po hradech a zámcích naší krásné země. Nic si z toho napamatuju, protože jako malou holku mě to neskutečně otravovalo a raději bych spala až do oběda a pak se zbytek dne dívala na pohádky.

Z toho už jsem naštěstí vyrostla a naopak mě to začalo bavit. Takže jsem se rozhodla výletit a objevovat co to jen půjde.
O víkendu jsem svoje kamarádky vytáhla na Radyni. A jakože to fakt dalo práci, protože jim se nikam moc nechce. Pokud to není hospoda. Ale mě milujou, takže se nechaj vždycky nakonec nějak ukecat 💕

Radyně je zřícenina hradu v západočeském kraji. Dle pověsti je pojmenována podle Radouše, muže s oslíma ušima, kozí bradkou a kančími zuby, který jednou v lese objevil spícího muže s tajemnou knihou pod hlavou. Knihu ukradl, zjistil, že je kouzelná a s pomocí skřítka si nechal postavit pevný hrad, který pojmenoval po sobě. Radyně. Potom žil na hradě, vraždil svoje manželky a děti a nakonec skončil zavalen v troskách hradu.






Ve skutečnosti byl postaven mezi lety 1356 - 1361 za vlády jeho výsosti Karla IV. a na jeho počest původně nazván Karlskrone. Protože se název moc neujal, tak byl po smrti císaře přejmenován na Radyni, podle kopce na kterém stojí.

No, mě se mnohem víc líbí ta pověst, takže budu raději věřit té :)

Vláčkem motoráčkem jsme dojely do Starého Plzence. Cestování vlakem miluju. Když jsem byla malá, jezdily jsme s mámou občas o víkendu na výlet vlakem. Vždycky jsme přišly na nádraží a koupily lístky na první vlak, který zrovna jel. To mě bavilo 🙂


Z Plzence na hrad je to moc příjemnou lesní cestou. Krásnej vzduch a chládeček. Dost do kopce, ale to bývá u hradů celkem normální. A měly jsme to i s koncertem, který se konal u restaurace, která se nachází kousek pod Hradem. A výborně v ní vaří.


Vstupné je pro dospělého 40 Kč a pak už vzhůru do věže. V jednotlivých patrech se dá najít třeba celá pověst o založení hradu nebo v přízemí pohádková expozice.

Vyhlídka je nádherná, jen ty schody jsou dost hrozný a pro malé děti řekla bych až nebezpečný.


A mě teda dost děsí i to, že poslední patro je celý ze dřeva. Jen prkna. Já mám na tohle trochu fobii. Doteď jsem nebyla schopná například pochopit, jak můžou budovy stát. Jak můžou vydržet všechnu tu tíhu a nespadnout. Kdybych postavila na střechu domu dinosaura, zřítil by se? A co dva dinosaury? Já vim, je to trochu ujetý, ale utěšuju se tím, že někteří lidé jsou na tom ještě hůř. Existují například lidé, kteří se bojí knoflíků. Takže jsem ještě celke ok, ne? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama