Naděje je důvěra, že jednoho dne nalezneme, co hledáme.

Červen 2018

Domácí kávová zrna

25. června 2018 v 13:25 Příjemnosti života aneb sláva poživačnosti :D
Tak dobře. S dietou začnu od zítřka. Když ono je to tak dobré Smějící se A jednoduché na udělání. Ve své podstatě jen cukr, máslo, kakao a káva. A taky rum. Rum je kamarád, přítel... Smějící se



Na pustém ostrově

23. června 2018 v 18:09 Příjemnosti života aneb sláva poživačnosti :D

Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste skončili třeba na nějakou dobu na pustém ostrově? Jako v té americké reality show nebo v českém Robinsonově ostrově.

Edit: V mojí hlavě nejde o pustý ostrov jako vyloženě o pustý ostrov, ale právně o tu show. Kde jsou další lidi a kamery. Když jsme byla mladší, tak jsem sledovala tu americkou verzi a pokaždý mě napadlo, jak to že to těm holkám i po tak dlouhý době na tomhle místě tak sluší.


Něco trochu reálnějšího. Jeden můj bývalý "kamarád" byl, se svou bývalou ženu, téměř měsíc v zahraničí. A nebyla to žádná dovolená s několika hvězdičkovým hotelem a pokojovou službou. Cestou necestou, polem nepolem, s krosnou na zádech a spaní pod stanem. Nebo rovnou pod širákem a putování místy, kde někdy trvalo hodně dlouho, než narazili na nějaké místo, kdy by bylo možno se občerstvit.


A já si tak představovala, kdybych byla na jejím místě. Tedy ne v té samé zemi a s tím samým mužem (no, s tím samým mužem asi ano). Ale někde takhle dlouhodobě na cestách bez možnosti se pořádně umýt a upravit, což se může i stát. A já se ráda cítím dobře.


Co by mi nejvíc vadilo, by byla ztížená možnost se oholit. Inu co s tím, řekla jsem si.


Přes slevomat jsem si koupila pár návštěv v salonu, kde mi chloupky z podpaží a třísel odstraňovali pomocí technologie IPL neboli intenzivním pulzním světlem. To bylo v době, kdy jsem jednak ještě studovala a potom sice pracovala, ale zařizovala byt, takže jsem neměla dost peněz. Ne že bych jich teď měla bůhví kolik, že jo. A hlavně jsem si k tomu nic nenastudovala a věřilo tomu, že se jedná více méně o to samé. Nejedná. Leaser je mnohem, mnohem účinější a taky mnohem a mnohem dražší.


Takže jsem asi dva roky chodila na IPL a pořád to nebylo tak, jak bych si to představovala. Dokonalý. A to by mělo správně stačit 6 - 8 návštěv po cca měsíci.


Nicméně v novém zaměstnání máme jako jeden z benefitů cafeterii. Pro ty co neznají, jedná se o osobní účet s určitým počtem bodů, kde jeden bod představuje jednu korunu. Dále tam je seznam smluvních partnerů, u kterých můžete nakupovat jako v e-hopu. Jsou tam fakt dobrý věci. Jazykové kurzy, řidičské kurzy, dovolené, divadla, kina, masáže kadeřnice...žádné blbosti. A já se rozhodla, že celou částku utratím v institutu krásy.


Na odstranění veškerých zbytků stačily tři návštěvy! Jupí :D v září nebo říjnu chci začít chodit ještě na nohy. Ono by se to nemělo absolvovat v létě, kvůli nebezpečí pigmentových skvrn.


No a taky si asi nechám udělat permanentním linky. Protože se mi libí, ale neumím si je udělat. Takže budu pořád a za každé situace kočka.


A až jednou třeba na tom ostrově ztroskotám a někdo pojede kolem, tak mě možná i zahrání a zděšeně neuteče.


Radyně

17. června 2018 v 21:25 Kudy z nudy
Když jsem byla malá s maminkou a otčímem jsme jezdili na spoustu výletů po hradech a zámcích naší krásné země. Nic si z toho napamatuju, protože jako malou holku mě to neskutečně otravovalo a raději bych spala až do oběda a pak se zbytek dne dívala na pohádky.

Z toho už jsem naštěstí vyrostla a naopak mě to začalo bavit. Takže jsem se rozhodla výletit a objevovat co to jen půjde.
O víkendu jsem svoje kamarádky vytáhla na Radyni. A jakože to fakt dalo práci, protože jim se nikam moc nechce. Pokud to není hospoda. Ale mě milujou, takže se nechaj vždycky nakonec nějak ukecat 💕

Radyně je zřícenina hradu v západočeském kraji. Dle pověsti je pojmenována podle Radouše, muže s oslíma ušima, kozí bradkou a kančími zuby, který jednou v lese objevil spícího muže s tajemnou knihou pod hlavou. Knihu ukradl, zjistil, že je kouzelná a s pomocí skřítka si nechal postavit pevný hrad, který pojmenoval po sobě. Radyně. Potom žil na hradě, vraždil svoje manželky a děti a nakonec skončil zavalen v troskách hradu.






Ve skutečnosti byl postaven mezi lety 1356 - 1361 za vlády jeho výsosti Karla IV. a na jeho počest původně nazván Karlskrone. Protože se název moc neujal, tak byl po smrti císaře přejmenován na Radyni, podle kopce na kterém stojí.

No, mě se mnohem víc líbí ta pověst, takže budu raději věřit té :)

Vláčkem motoráčkem jsme dojely do Starého Plzence. Cestování vlakem miluju. Když jsem byla malá, jezdily jsme s mámou občas o víkendu na výlet vlakem. Vždycky jsme přišly na nádraží a koupily lístky na první vlak, který zrovna jel. To mě bavilo 🙂


Z Plzence na hrad je to moc příjemnou lesní cestou. Krásnej vzduch a chládeček. Dost do kopce, ale to bývá u hradů celkem normální. A měly jsme to i s koncertem, který se konal u restaurace, která se nachází kousek pod Hradem. A výborně v ní vaří.


Vstupné je pro dospělého 40 Kč a pak už vzhůru do věže. V jednotlivých patrech se dá najít třeba celá pověst o založení hradu nebo v přízemí pohádková expozice.

Vyhlídka je nádherná, jen ty schody jsou dost hrozný a pro malé děti řekla bych až nebezpečný.


A mě teda dost děsí i to, že poslední patro je celý ze dřeva. Jen prkna. Já mám na tohle trochu fobii. Doteď jsem nebyla schopná například pochopit, jak můžou budovy stát. Jak můžou vydržet všechnu tu tíhu a nespadnout. Kdybych postavila na střechu domu dinosaura, zřítil by se? A co dva dinosaury? Já vim, je to trochu ujetý, ale utěšuju se tím, že někteří lidé jsou na tom ještě hůř. Existují například lidé, kteří se bojí knoflíků. Takže jsem ještě celke ok, ne? :D