Naděje je důvěra, že jednoho dne nalezneme, co hledáme.

Úchyl v ulici

21. března 2018 v 8:45 |  Vážně i nevážně
To si tak sedím večer na lince, mém oblíbeném místě, cpu se brambůrky a dívám se na Velkolepé století. Ano, sleduju to a nestydím se za to. Jsou tam krásný lidi v krásných šatech.
A najednou ciiink. Téměř o půlnoci. Za dveřmi nikdo, venku před domem nikdo. Inu dobrá, asi se mi to zdálo. A za chvíli zase ciiink. Za dveřmi nikdo, venku před domem nikdo. Jen v dálce se prochází týpek. Ale tak co, říkám si. Kousek od domu máme parkoviště a na něm par sociálních pracovnic. To bude asi pasák, co je hlídá a zvonil nejspíš nějaký ožrala. No jo, bydlím prostě v lepší čtvrti.
Ale další den zase. Ciiiink. A v dálce týpek. Teď už jsem si na něho vzala i brýle. Díval se přímo na mě. Brrr. A pak trochu poodešel a no...zvonil a pak honil.
Policajti, které jsem zavolala, ho nechytli. Buď odešel dřív, než vůbec přijeli, anebo jim prostě zdruhnul. Super.
Za chvíli mi začal zvonit telefon. Poprvé jsem ho vůbec nezvedla, vyděšená, že se v něm ozve něco jako vidím tě...vím, kde bydlíš... Napodruhé jsem sebrala odvahu a zvedla to. Byla to policisté a chtěli něco doplnit.
Teď mám dvě teorie. Buď úchyl šel, viděl, zazvonil, anebo úchyl chodí už delší dobu a teprve teď se rozhodl prohloubit nás vztah a začít zvonit. Copak asi udělá příště? Koupím si taser a jestli ještě přijde, pustím na něho svého kocoura. Je nebezpečnej. Vážně. Přátelé ho nazývají zplozenec pekel.

Je to drsňák Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama