Naděje je důvěra, že jednoho dne nalezneme, co hledáme.

Moje cesta k vědomému snění

2. března 2018 v 3:50 |  Vážně i nevážně
Tohle je sranda o které vím už roky a vždy mi to přišlo ohromně zajímavé. Jenže jsem nebyla nikdy dostatečně trpělivá a vytrvalá se to naučit. Po prvních pár nezdarech mě to přestalo bavit. Všechno to zapisování a kontrolování. Nuda.
A o co se vlastně jedná? Vědomé neboli lucidní sny. Jde o stav, kdy si člověk ve snu uvědomí, že se jedná o sen a může ho tedy dle libosti ovládat.
Takový snivec muže zažít vše, po čem jeho srdce touží. Vše, co jeho fantazie dokáže vybájit. A vše vnímá jako skutečné. Může létat a cítit vítr ve vlasech a sluneční paprsky na tváři. Potápět se v moři bez kyslíkové bomby. Nebo je libo se podívat do Egypta na pyramidy? Nebo snad do vesmíru?
Dost dobrý, co? Když si vezmete, že člověk prospí průměrně čtvrtinu života. Spánek sám o sobě je báječná záležitost, ale takhle je to ještě lepší.
Lucidní sny mohou sloužit i jako terapie. Můžete se setkat s bývalým partnerem, který vám zlomil srdce a všechno si vyříkat. S dávno ztraceným přítelem. Vdovy mohou nalézt útěchu a mír vedle svých mrtvých mužů.
Jsouc vybavena příslušnou literaturou jsem se do toho teda řádně obula.
Pořídila jsem si snový deníček a snažím se poctivě si zapisovat sny. Tím se totiž parádně zlepší snová paměť a taky se dá podvědomí vědět, že jsou pro vás sny důležité. Hej, podvědomí, na sny se teď chci poradně zaměřit a pamatovat si je.
Můj poslední byl o tom, že mi naše Bibi vyprávěla, jak ji vzal švagr vlakem do NY a co tam všechno dělali. Pamatuju si, jak jsem si říkala, že si musím vygooglit, jestli se dá do New Yorku fakt dostat vlakem a jestli je to levnější než letadlem.


Dalším krokem je kontrola reality. Každý den se několikrát zastavit a zeptat se sama sebe spím či bdím? A taky to prozkoumat. Mám na rukou dohromady deset prstu? Zvládnu přečíst úryvek z knížky, aniž by se slova slévala a měnila? Jde čas tak, jak má jít? Dokážu projít zdí nebo létat? Ne? Fajn, pak jsem s největší pravděpodobnosti vzhůru.
Myšlenka je taková, že se tohle počínání v člověku tak zakotví, až se takhle jednou zeptá i ve snu. A až začne zkoumat realitu, mělo by mu dojít, že tady něco nesedí. Počkat! Normálně bych asi neměla zvládnout prostrčit prsty pravé ruky dlaní levé. Tak to asi spím. A tradá a jste tam.
Já na kontrolování pořad zapomínám. Zkoušela jsem si na telefonu nastavit nakolik budíků vždy po dvou hodinách, ale povaha mojí práce mi nedovoluje pokaždé na budníček reagovat. Takže teď mám na monitoru lepík s připomínkou.


A pak tam patří ještě pár kroků. Jako opakování si před usnutím, že se mi bude zdát lucidní sen, že si ho budu pamatovat a tak.
Zatím jsem se dostala nejdál k tomu, že jsem si ve snu uvědomovala, že se je to nejspíš jen sen, ale nebyla jsem schopna ho nijak ovládat.
Ale já to nevzdávám. Mám svůj plán a cíl.
Takže vzhůru do hajan, snílci...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 8. března 2018 v 11:41 | Reagovat

Tak to je hodně dobrý, to bych také chtěla umět :O nebo se aspoň nějak ze snu probudit, vědět prostě, že je to jen sen. Každopádně mně se třeba zdá o tom, jak létám vzduchem a to tehdy, když na to pomyslím, protože je to něco úžasného. Ale ve snu to ovládat neumím.. jako musím říct, že tohle je vážně zajímavé téma a rozhodně na tom zapracuj! :-)

2 Saša Saša | Web | 9. března 2018 v 16:12 | Reagovat

Jo, je to sranda. Před pár dny se mi zdál sen ve kterém jsem si plně uvědomila, že je to jen sen a byla sem schopná ho ovládat. I když ne úplně. Asi na to ještě nejsem dost “silná´. Ale to co sem chtěla, ale kvůli čemu jsem to začala trénovat mi šlo. Ale co mě štve je, že ještě patrně  nemám dost silnou snovou psmět a tu nejdůležitější část si téměř nepamatuju 😒
Místo upomínkového papírku jsem teď začala nosit náramek.

3 Saša Saša | Web | 9. března 2018 v 16:13 | Reagovat

*a kvůli čemu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama