Naděje je důvěra, že jednoho dne nalezneme, co hledáme.

Víra tvá tě zachrání

11. února 2018 v 12:51 |  Jak to všechno začalo
Zemřela láska. Jak teď dál?
Věřím, že tohle tady, tenhle svět, život, není všechno. Nemůže být. Vždyť to by po tom veškeré lidské cíle, snažení nemělo žádný smysl.
Věřím, že láska je silnější než smrt. Upřímně, ta moje k němu. Nikoli naopak. Ani na vteřinu nepochybuju o tom, že mě měl skutečně rád, ale jeho srdce bylo...no...on miloval ženy a ženy milovaly jeho. Vražedná kombinace. Měl mě rád. Mě a pár dalších žen. Ale to nevadí. Byla jsem vlastně celkem pyšná, že z těch všech, co mohl mít, si vybral i mě.
Věřím, že lidé...duše...které pojil nějaký silný, hluboký vztah, emoce se zase setkají. Najdou se. Zvlášť, když to mezi nimi nebylo uzavřeno. A tohle není uzavřeno.
Snažím se nevyčítat si. Mrzí mě totiž, že jsem se ho neptala. Že jsem o něm vlastně nic moc nevěděla, když se to tak vezme. O jeho životě, o jeho problémech. Vím, že neměl rád vánoce, ale proč? Nikdy jsem se nezeptala. Vždycky jsem měla pocit, že by o tom nechtěl mluvit, ale mohla jsem to alespoň zkusit. Zvlášť teď si to vyčítám. Seznámila jsem se s jednou jeho kamarádkou. Báječná ženská, ale nehorázně na ni žárlím a to s ní ani nespal. Ale mluvil s ní, svěřoval se jí, hledal u ní radu. Ale každý vztah je trochu jiný, že jo.
Snažím se na to nahlížet tak, jako byl jen jel někam na dlouhou dovolenou. Někam, kde není signál. Na dlouho, ale ne na věky.
Snažím se nemyslet na to, že v tomhle životě už ho nikdy neuvidím, neuslyším. Ne, tak to přeci není. Přijde za mnou ve snu. A věřím, že mě vidí, že je občas u mě.
A tahle moje víra mi to pomáhá tak nějak zvládnout. Většinu dne jsem už i v pohodě. Občas se cítím dokonce šťastně, cítím, že je u mě. I když, kdyby mohl navštívit lidi, kteří pro něj truchlí, šel by asi spíš za svými dětmi, maminkou, že? Anebo to pro mrtvé nehraje roli a mohou být u tolika lidí, u kolika chtějí?
Jen mě dost děsí fyzická stránka věci. On byl...to se nedá ani popsat. A to neříkám proto, že je po smrti a něco si idealizuju. Tohle jsem si myslela už za jeho života. Byl on...pak dlouho dlooooouho nic...pak zase on...pak dva zbylí ptáčkové a pak tam někde vzadu ten zbytek. Děsí mě, že už se mě nikdo nedotkne jako on. Šílela jsem už jenom z jeho vůně, z jeho hlasu...z myšlenky na něho. Jeho polibky mě dostávaly do kolen. Jak říká jedna kamarádka léta praxe a odříkání Smějící se Ale ve snu spolu zase jednou budeme. Vím to.
A teď mám v plánu naplnit každou vteřinu svého života nějakou činností a doufám, že jednoho dne se probudím a nebude to bolet, a nebo že se potkáme. Mám v plánu žít život na plno, jako to dělal on...pro něho...protože on mě vidí a nechce, abych byla smutná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 11. února 2018 v 22:47 | Reagovat

Uf, hodne silnej clanek ... uplne jsem jsem se u nej rozbrecela, asi vzpominky, asi stesti.
Nikdo me neobejme stejne jako on. Jeho vune ..  ach ty vzpominky <3
Doporucuju si precist raymond moody - zivot po zivote. Byla jsem na jeho prednasce, hodne mi toho dala, vcetne toho, ze posilila moji nadeji v dvoji svet :) <3

2 Saša Saša | 12. února 2018 v 11:01 | Reagovat

[1]:  já teď čtu knihu Cesta duší, autora si nepamatuju. Má to i víc dílu Učení duší, Vztahy duší atd. To mi teď moc pomohlo, protože se tam mimo jiné píše, o tom, že nás naši drazí můžou chodit navštěvovat a utešovat, když příliš truchlíme. I když tyhle knihy operují s myšlenkou reinkarnace a s tou příliš nesouzním. Ne že bych tomu úplně nevěřila, ale nelíbí se mi to. Nelíbí se mi představa, že někdo, kdo byl v minulém životě třeba můj dědeček bude v tom dalším moje sestra. A ještě pár dalších věcí mi na tom nedělají úplně dobře. Ale pořád je to lepší než nic, že jo 8-)

3 Jeife Jeife | E-mail | Web | 12. února 2018 v 11:26 | Reagovat

[2]: chapu, ze se ti reinkarnace nelibi, me se taky nelibi myslenka, ze muj pritel by nejednou jako "duch-duse" mel prestat existovat.
Tohle ale vysvetluje prave moody. Reinkarnace ano, ale az po tom, co zemnou vsichni ktere jsi za svuj zivot poznala ... :)

4 Saša Saša | 12. února 2018 v 14:57 | Reagovat

[3]:  To je zajímavá myšlenka :-)  Nicméně mi to přijde strašně na dlouhý lokte :D Chudák můj pradědeček, kterého si ještě dobře pamatuju. Musí počkat než umřu já a defakto všichni co já znám atd., než se bude moct reinkarnovat. A budou mít potom ti lidé mezi sebou stejné vazby jako predtim?

5 Jeife Jeife | E-mail | Web | 12. února 2018 v 18:39 | Reagovat

Myslim ze ne, ze je to jen on + ty co znal :)

[4]: vazby stejne asi nebudou, muzes ho potkat jako nekoho jineho a budes mit pocit, ze ho znas roky ...

6 Saša Saša | Web | 12. února 2018 v 19:03 | Reagovat

[5]: No jasný, ale abych se mohla reinkarnovat já, tak musejí zemřít ti co sem znala. Tudíž praděda musí počkat, až umřou ti, co sem znala, protože bez toho se nemůžu reinkarnovat já a ne mě přece čeká.

7 dracula-wampyr dracula-wampyr | Web | 14. února 2018 v 23:47 | Reagovat

Ano tento život opravdu není vše

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama